Fligna je v tom, že jsem (jsme?) líný něco opravdu pro to dělat. Dortíky, ach…!! uzený, hmm…!!! Běhat? Max. na vlak. Poslední jídlo v 17,00? A co pak? To mám jít rovnou spát? Dcera mě peskuje takřka denně: Mami, tak už něco dělej!
Další věc je ta, že nechápu, kde shánějí oblečení ženský, který jsou širší než já. Mám 42 a to bývá poslední velikost, kterou ve spoustě obchodů (cenově přijatelných) vedou. U Marks&Spencer nakupuji akorát tehdy, když dostanu mimořádnou odměnu.